Svět, který nás dnes obklopuje, je plný elektroniky, dat, bezdrátových technologií, bezkontaktních plateb, internetových aplikací, a dokonce i virtuálních měn. Naše finance, osobní data, komunikaci nebo i fotky dnes chceme mít pod kontrolou, ale na druhou stranu stále po ruce a snadno dostupné. Těžko si umíme představit, že by všechny tyto informace a činnosti nebyly nějak zabezpečeny. S požadavky na vysokou míru bezpečnosti (šifrování/heslování) elektronické komunikace a uchovávání informací se setkáváme na každém kroku. Jenže šifrovaní informací nebo zpráv není pro lidstvo nic až tak novým. První důkazy o skrývání obsahu dopisů máme již z dob starého Egypta, Mezopotámie a Indie, tedy již z doby 3000 let př. n. l. Staří Řekové dokonce vynalezli první mechanické maskování zpráv a první šifrové systémy jsou dochované z doby 5. století př.n.l.
Tím, jak narůstala touha lidí ukrývat různé informace před nechtěnými čtenáři (kryptografie), tím narůstala touha je umět odkrývat a dešifrovat (kryptoanalýza). Tento souboj šel tisíciletí ruku v ruce a po každém prolomení důkladnějšího systému šifrování následovala touha po nové, ještě dokonalejší metodě šifrování. Některé systémy byly zapamatovatelné, pro jiné byly potřeba speciální pomůcky, šablony, jednoduché strojky. Obrovským milníkem v tomto oboru byl vynález Morseovy abecedy, jejímž prostřednictvím bylo uskutečněno v roce 1844 první telegrafické spojení, konkrétně mezi městy Washington a Baltimore v USA. Rádiová komunikace a její šifrování nabyla obrovského významu a rozmachu v době první a hlavně druhé světové války. Díky potřebě řešení složitějších matematických výpočtů a například i dekódování šifry Enigma vznikly mezi dvacátými až čtyřicátými lety dvacátého století první „digitální elektronické počítací stroje“, tedy základ dnešních počítačů.
S postupným rozmachem komunikace, elektroniky a počítačů narůstala potřeba šíření informací, ale zároveň i hledání stále bezpečnějšího způsobu šifrování šířené elektronické komunikace. Průlom nastal v roce 1977 vynálezem asymetrického šifrování RSA, jehož základem se stal rozklad velkých čísel na prvočísla.
Metod symetrického i asymetrického šifrování vzniklo postupně několik a jsou součástí veškeré dnešní elektronické komunikace. Jiné šifrování je potřeba pro bankovnictví, jiné má internetová síť HTTPS, jiná metoda se používá pro e-mailovou komunikaci, kryptoměny, elektronické klíčenky, navigační systémy, vesmírnou komunikaci, elektronický podpis, atd. Základním kamenem ale zůstávají prvočísla.
Bohužel s narůstajícím výkonem počítačů okolo nás a jejich snadnější dostupností, roste i potřeba používat pro šifrování stále větší prvočísla, a tedy i potřeba hledání nových, která ještě neznáme. Čím větší prvočísla jsou totiž při šifrování použita, tím náročnější je prolomení takové šifrované elektronické informace. Hledání prvočísel je tak základní činností pro naši všeobecnou bezpečnost v dnešním moderním světě, aniž by si toho většina lidí byla při každodenním využívání elektronických nástrojů vědoma.
Prvočíslo je přirozené číslo, které je beze zbytku dělitelné pouze jedničkou a sebou samým. Jednička samotná však prvočíslo není. Nejmenší prvočíslo je dvojka. Dvojka je totiž beze zbytku dělitelná pouze jedničkou a sama sebou (dvojkou). Je zároveň jediné prvočíslo, které je sudé. Ostatní sudá čísla jsou totiž vždy dělitelná i dvojkou = nejsou to prvočísla.
Nejmenšími prvočísly jsou: 2, 3, 5, 7, 11, 13, 17, 19, 23, 29, 31, 37, 41, 43, 47, 53, 59, 61, 67, 71, 73, 79, 83, 89, 97, …
Největší známé prvočíslo je 282 589 933 − 1. Jedná se o číslo, které má 24 862 048 číslic v desítkové soustavě. Číslo bylo objeveno v rámci projektu distribuovaných výpočtů GIMPS v prosinci 2018.
Nalezení velkého prvočísla není nikterak snadné, a i když je dnešní výpočetní technika na tak vysoké úrovni, hledání těch největších znamená pro běžný počítač i dny práce. Přitom většina pokusů o jejich nalezení končí neúspěšně.
Metod pro hledání prvočísel vzniklo již mnoho. První doložené snahy a rozbory čísel pro jejich nalezení sahají opět až do doby starého Egypta a Říma. Dosud známé metody slouží jednak k redukci zkoumaných kandidátů, tj. k rychlému vyřazení čísel, která prvočísly zaručeně nejsou, nebo nám vytyčují určitou skupinu čísel, mezi kterými zaručeně nějaké prvočíslo nalezneme. Snahou je co nejefektivněji využít výpočetní prostředky a energii spotřebovávanou pro tento výzkum. Zároveň se vědci a programátoři neustále snaží výpočetní metody optimalizovat a výpočty tím urychlit.
Na internetu existuje i aktuální tabulka největších nalezených prvočísel, kde je u každého uveden i údaj o nálezci, použité metodě hledání a případně i o programu, který byl pro nalezení použit. Většinou se jedná o některý z distribuovaných matematických projektů. Zápis do této tabulky je velkým milníkem každého nadšence do této činnosti a čím větší číslo je nalezeno, tím delší bývá jeho setrvání mezi světovou elitou.
Tento článek je pouze úvodem do rozsáhlé problematiky prvočísel a bude postupně doplňován o další části. Ty se budou věnovat historii kryptografie, hledání prvočísel, ale i konkrétním metodám využívaným dnes v projektech distribuovaných výpočtů.
Autoři článků v této sekci:
- Nela Vykouřilová
- Dušan Vykouřil (forest)
Korektoři:
Jan Cholt (Honza)
Roman Krompolc (RoKro)
Zdroje:
Svůj komentář na tento článek, co by mělo být opraveno, či doplněno můžete napsat do této sekce na našem týmovém fóru. Téma s komentářem k tomu konkrétnímu článku, by mělo nést stejný název, jako článek na webu. Pokud ještě na fóru není, tak se nebojte jej při svém příspěvku založit.