Na úvod si shrňme, čeho bylo dosaženo v prvním měsíci soutěže:

• do soutěže se v průběhu října zapojilo 83 škol, z čehož 58 odevzdalo alespoň nějaký díl zpracovaných výsledků
• odváděný výkon české republiky v měsíci říjnu na soutěžním projektu Malariacontrol.net byl druhý největší na světě. Dosavadní dlouhodobá pozice před soutěží byla 12.
• Česká republika odvedla za měsíc říjen v projektu 8 % celkového výkonu všech států, což je dlouhodobý nárůst o 600 % oproti dosavadnímu průměru

V měsíci říjnu tedy soutěž zanechala na projektu pro výzkum boje proti malárii výraznou stopu. A to i přes to, že se soutěž teprve rozjížděla a je to její první ročník. Za organizátory mohu říci, že jsme prozatím s výsledky více než spokojeni a doufáme, že jsme projektu pomohli alespoň o malý krůček kupředu.

Představení projektu na měsíc listopad – Einstein@home

Tento projekt se pomocí několika interferometrů obrovských rozměrů snaží zaznamenat a v další fázi zkoumat gravitační vlny ve vesmíru. Existenci těchto gravitačních vln předpověděl již před 100 lety Albert Einstein a na konci dvacátého století se ji podařilo nepřímo ověřit, ale stále nám chybí přímý důkaz a také to hlavní, možnost jejich zkoumání. Díky výzkumu gravitačních vln bychom se mohli nepřímo podívat do historie celého vesmíru zpětně až k velkému třesku. Je to možná neuvěřitelné, ale v gravitačních vlnách by se opravdu dalo číst téměř jako v knize, protože mají tu ojedinělou vlastnost, že i když jejich síla časem postupně polevuje, dají se pomocí velice citlivých interferometrů zachytit. V těchto gravitačních vlnách je zaznamenána každá velká událost, která se ve vesmíru stala.

Doplňkovým projektem pod záštitou Einstein@home je podprojekt „Binary Radio Pulsar Search“. Ten se snaží prostřednictvím rozboru záznamu z největšího radioteleskopu na světě (Arecibo) najít nové pulzary. Díky tomuto projektu se podařilo v srpnu 2010 najít první neutronovou hvězdu na základě rozboru radiového signálu z vesmíru a do současné doby bylo projektem nalezeno 8 pulzarů.

Dalším z podprojektů je „Gamma-ray pulsar search“, který vyhledává gama pulsary prostřednictvím Fermiho Large Area Telescope (Fermi-LAT). Satelit Fermi byl vypuštěn v polovině roku 2008 a již objevil řadu nových gama pulsarů. Více informací naleznete na adrese http://einstein.czechnationalteam.cz/

.

Česká republika je jedním z předních států, které se podílejí na tomto výzkumu. Jsme momentálně sedmí na světě v pořadí zemí a Czech National Team je dokonce na čtvrtém místě mezi týmy. To svědčí o velkém zájmu o tento výzkum v našich končinách a o čistém vědeckém výzkumu který se dá jistě i na školách snadno vysvětlit. Pojďme se tedy společně ponořit do hlubin vesmíru a sledovat co vše se v něm děje. Pojďme pomoci s výzkumem, který započal již před více než sto lety slavný Albert Einstein.

Podrobné odpovědi na nejčastější dotazy čtenářů pod úvodním článkem

Hned po uveřejnění článku o nové soutěži v distribuovaných výpočtech mezi českými školami si tento získal mnoho ohlasů a komentářů. A to jak pozitivních tak i negativních. Jelikož často zazněly připomínky ne úplně založené na pravdě, rozhodli jsme se na nejdůležitější z nich reagovat a uvést věci na pravou míru. Než začneme, chtěli bychom podotknout, že chápeme nedůvěru a pochybnosti lidí s tímto tématem podrobněji neseznámených. Jsou totiž věci, na které lze pod správným úhlem nahlížet až po delší zkušenosti v oblasti a s jistým odstupem. Nechceme nikomu v žádném případě nic vnucovat, ale byla by jistě škoda, kdyby si účast na distribuovaných projektech případný zájemce rozmyslel jen na základě nepravdivých informací a omylů. Konečné rozhodnutí zapojit se do distribuovaných výpočtů (dále jen DC) je samozřejmě na každém z nás.

Velká část příspěvků se týkala DC obecně. Než tedy přejdeme k soutěži samotné, zkusíme odpovědět na ty nejčastější.

1) DŮVĚRYHODNOST

Často se zmiňuje, zda jsou takové výpočty vůbec důvěryhodné. Jestli se místo prospěšného výzkumu pro dobro lidstva neprolamují tajné šifry nebo se neprovádějí výzkumy k tvorbě nových ničivých zbraní, jedů, apod. V tomto případě je potřeba dostatečně zdůraznit, že jak BOINC samotný, tak i většina aplikací na něm počítaných mají otevřený kód, takže se každý může podívat, co na jeho počítači běží a co ve skutečnosti počítá. Za těmito projekty také stojí největší a nejdůvěryhodnější firmy a univerzity. Např. Intel, Evga (za odvedenou práci na projektech dává dokonce peněžité slevy), IBM, apod. Do projektů jen tyto firmy věnovaly milióny dolarů, což značí, že je pokládají za perspektivní a důležité i do budoucna. Např. když počítač Watson od IBM nedávno zvítězil nad lidmi v americké obdobě soutěže riskuj, společnost polovinu výhry (tedy půl miliónu dolarů) věnovala přímo projektu World Community Grid.

Z univerzit určitě stojí za zmínku University of Washington (Rosetta@home), Stanford (Folding@home) nebo Harvard (Clean energy project na World Community Grid), které se řadí na světě k nejlepším. Dokonce i největší světový vědecký projekt současnosti LHC využívá též platformy BOINC ke svým výpočtům a do značné míry vděčí za rychlé vybudování právě distribuovaným výpočtům. Tento způsob výzkumu využívá po celém světě stále více výzkumných ústavů a škol, takže se MŠMT nemusí vůbec stydět, že převzalo nad tímto projektem a vlastní soutěží svou záštitu. Projekt DC byl také zařazen mezi nejdůležitější počítačové projekty posledních 100 let podle společnosti IBM. Představit si tedy nějaké konspirační spiknutí všech projektů, firem, univerzit, výzkumných ústavů a vědců samotných všude po celém světě je značně nepravděpodobné. Koneckonců každý člověk, škola, vědecký ústav si může volně vytvořit svůj vlastní projekt a zapojit do něj stejným způsobem i ostatní.

2) VÝSLEDKY

Druhá zmiňovaná věc je jaké výsledky to už přineslo? Bylo to počítání k něčemu dobré nebo jen ztráta elektřiny? Tady je třeba nastínit, jak se takový úspěch ve vědě měří. V současné době nejdůležitějším takovým měřítkem je počet a kvalita publikací ve veřejných odborných časopisech jako je např. Nature, Science, atd. Laikovi se to může zdát podivné, ale z dobrých důvodů je to prostě tak. Zjednodušeně řečeno čím více publikací v nejrenomovanějších vědeckých časopisech, tím větší úspěch. Pro úplnost ještě doplníme, že i počet citací (tedy zájem ostatních vědců o konkrétní výzkum) hraje v tomto hodnocení také svoji úlohu. Všechny tyto ukazatele jsou veřejně dostupné. Více podrobností se každý zájemce o tuto problematiku dozví např. na stránkách Wikipedie pod pojmem scientometrie.

Co se týče veřejných distribuovaných výpočtů BOINC, Folding@home a další mají na kontě dohromady tisíce takových publikací. Dále je třeba si uvědomit, že většina projektů se věnuje velice důležitému (ale u laické veřejnosti trochu opomíjenému) základnímu výzkumu, který na rozdíl od aplikovaného přináší výsledky v delším časovém období. Abychom to vysvětlili na příkladu: třeba Einsteinova teorie relativity je výsledkem základního výzkumu. Na počátku 20. století, kdy byla formulována, sice naprosto změnila to, jak vnímáme svět kolem sebe, ale její využití v praxi tehdy vůbec žádné nebylo. Čistě z praktického hlediska na nic hmatatelného, co by tehdy přispělo ke zlepšení života lidí, nebyla. Její praktické využití přišlo až o desítky let později a v dnešní době díky ní např. fungují všechny vesmírné družice, navigace GPS atd. A stejně tak je to v dnešní době např. se „skládáním proteinů“.

Výsledků je za ta léta spousta. Dají se v základu rozdělit na tři druhy – dílčí výsledky, na které navazují další výpočty pro postup ve výzkumu, finální výsledky a zjištěná slepá cesta výzkumu.

Dílčích výsledků je asi nejvíce a jsou velmi důležité. Na základě dílčích výsledků výzkumu v mnoha DC projektech vzniká například databáze struktur proteinů, jejich vazeb a podobností. Zároveň se zkoumá energetická náročnost interakcí mezi nimi. Tyto databáze jsou díky veřejnému DC výzkumu volně k dispozici a zkracují tak výzkum samotných léků ne o roky, ale o desítky let. Zároveň tak přinášejí naději i současné populaci, že se léků na aktuální nejnebezpečnější nemoci dočká. Pokud například prostřednictvím výpočtů zredukujeme při výzkumu léků možné kombinace účinných látek z několika milionů na tisíce, je další podrobný výzkum přímo v laboratořích reálný a relativně rychlý. Bez této redukce výpočty by výzkum byl jen hledáním jehly v kupce sena.

Pokud by chtěl kterýkoliv z ústavů vyvíjet léky samostatně a pouze na základě vlastního výzkumu, musel by si pořídit vlastní superpočítače, nebo si zaplatit drahocenný čas na těch komerčních. To by si prakticky nemohl nikdo dovolit anebo by vzniklé léky byly nesmírně drahé. A to už ani neuvažujeme o praktickém výzkumu v laboratořích vzorek po vzorku, který by trval staletí. DC výzkum v této oblasti je tedy do budoucna naprosto klíčovou záležitostí pro to, abychom dokázali vyléčit i nejtěžší choroby, na které je současná medicína krátká. Čistě pro zajímavost a pro představu – jen vývoj jednoho běžného léku stojí v průměru 1 miliardu dolarů, trvá 10 let a většina léků je během tohoto procesu vyřazena pro nežádoucí vedlejší účinky a do klinické praxe se tak ani nedostane. Na tomto příkladu je jasně patrné, kolik peněz, času a úsilí stojí uvedení takového nového objevu – v tomto případě léku do praxe.

Dalšími dílčími výsledky jsou například prvočísla, kterých se denně v různých projektech různými metodami najde hned několik a která pomáhají v zabezpečování dat v bankovnictví, státní správě, ale i v domácnostech. Dílčími výsledky jsou modely předpovědi klimatu na Zemi v dalších desetiletích. Modelů je spousta a zkouší se různé vlivy a reakce prostředí na ně. Nezkoumá se tedy pouze konkrétní jeden model, ale zároveň modelování slouží k pochopení různých vlivů na celkové klima Země z dlouhodobého hlediska.

Obdobného urychlení výzkumu ale díky DC projektům dosahujeme i v oblasti astrofyziky, kryptografie a výzkumu různých nových technologií. Výše zmiňované je jen špička ledovce. Dílčí výsledky jsou tedy každodenním přínosem distribuovaných výpočtů k lidskému poznání a pokroku.

Finálních výsledků je zatím mnohem méně, ale rozhodně jich není málo. Uvedu opět několik příkladů. V biologii je to například zkoumání desítek tisíců lidských bílkovin, u kterých známe funkci pouze omezeného počtu z nich. Jelikož však již známe kompletní lidský genom (tedy posloupnost nukleotidů a genů které kódují bílkoviny), úkolem hned několika projektů je na jeho základě vypočíst tvar a z něho přímo vyplývající funkci těchto proteinů v našem organismu. Výsledky jsou zdarma předávané do obecné vědecké databáze, ze které mohou čerpat všechny výzkumné týmy ve světě. Velká databáze proteinů se známým tvarem a funkcí umožní mnohem rychlejší vývoj účinných léků. V oblasti astronomie jsou to například nalezené rotující pulsary, které se hledají prostřednictvím zpracovávání radiového signálu z vesmíru, v matematice třeba extrémně velká prvočísla, nebo vyřešení matematického problému a dokonce existují i konkrétní hmatatelné výsledky:

LHC – Pro vybudování částicového urychlovače LCH distribuované výpočty zpracovávaly modely oběžné dráhy částic v urychlovači, zjišťovaly, kolik je třeba použít supravodivých magnetů a jak je rozmístit a tak pomáhaly přímo při stavění urychlovače, ale i s finální kalibrací a ověřováním bezpečného provozu před spuštěním.

Einstein@home - díky tomuto projektu se podařilo v srpnu 2010 najít první neutronovou hvězdu na základě rozboru radiového signálu z vesmíru, do současné doby bylo nalezeno 8 pulsarů.

AQUA – Projekt byl odstartován v roce 2008 a bez větších problémů se v DC komunitě zařadil mezi ty nejpopulárnější. Výzkum se zabýval vývojem kvantových procesorů, potažmo kvantových počítačů. Kvantový počítač je zařízení na vykonávání výpočtů, které přímo využívá při svojí činnosti fenomény známé z kvantové mechaniky, jako je například superpozice nebo kvantové provázání částic, na vykonávání operací s daty. V klasickém počítači jsou data určena bity, v kvantovém počítači se používají qubity (kvantové bity). Jednotlivé qubity jsou tvořeny miliardami atomů hliníku chovajícím se jako jeden atom, který může zaujímat dva energetické stavy ve stylu „on“ a „off“ jako u klasických počítačů. Kvantová technologie ale díky zákonům kvantové mechaniky umí efektivně umístit oba bity do superpozice více stavů ve stejném čase, což výrazně zvyšuje jak možnou úložnou kapacitu, tak výpočetní rychlost. Projekt ukončil poslední fázi výzkumu na jaře 2011 a v létě jsme se dočkali uvedení prvních plně funkčních kvantových počítačů na světový trh.

FoldIt – Tento projekt je trochu odlišným druhem distribuovaných výpočtů. Zde již nestačí samotný počítač a jeho výkon, ale nedílnou součástí jsou i samotní uživatelé. Ti mají v rukou nástroj, který ve formě hry přináší do domácností skutečnou vědu a řešení složitých vědeckých problémů. Ve hře jde především o ohýbání proteinů (bílkovin). Hráči se při ní snaží ohýbat řetězce aminokyselin a skládat je do prostorových tvarů, čímž se pokoušejí odhadnout krystalickou strukturu proteinů. Je to podobné, jako když se snažíme srovnávat řádky ve světoznámé hře tetris. Díky projektu FoldIt se v září 2011 podařilo vyřešit prostorové uspořádání jedné proteinové molekuly, která by měla být základním klíčem v boji proti AIDS. Tento problém se vědci snažili vyřešit více než deset let a prostřednictví distribuovaných výpočtů na to stačily necelé tři týdny.

Zjištěné slepé cesty výzkumu, nebo data, ve kterých se nenalezne vůbec nic zajímavého, se mohou někomu zdát jako promrhaný výpočetní čas a energie, ovšem ve vědě mají stejnou hodnotu, jak skvělé objevy. Při výzkumech většinou existuje několik možností a metod a nikdo předem neví, která z nich je ta správná. Pokud dokážeme prostřednictvím distribuovaných výpočtů vyřadit některou z cest jako špatnou, ulehčíme vědcům spoustu času a ti se mohou nakonec soustředit na ten skutečný směr vývoje a nemrhat léty práce. Obdobné je to s daty, která se ukáží jako neužitečná – prázdná. Takových je spousta při radiovém zkoumání vesmíru, ve kterém se hledá jednak zpráva od mimozemských civilizací, ale také nové pulsary a další třeba i dosud neznámé jevy. To stejné platí u výzkumu gravitačních vln ve vesmíru, jejichž existence nebyla dosud přímo potvrzena. Záznamů ke zpracování je obrovské množství a bez distribuovaných výpočtů by se je nikdy nepodařilo zpracovat. Většina z nich se ovšem pouze vyřadí jako prázdné a jde se na další.

Musíme si uvědomit, že není v silách našich počítačů vyrobit přímo konkrétní lék na smrtelnou nemoc a spousta výzkumů se může táhnout léta i desetiletí, ale i když nemáme potřebné znalosti, nebo schopnosti se sami zasloužit o pokrok lidstva v dané oblasti, zapojení svého počítače do těchto výzkumů je nemalou pomocí. Distribuované výpočty jsou mnohdy jedinou zbraní, kterou mají vědci pro svůj výzkum, a bez nás obyčejných lidí by mohla zaniknout spousta zajímavých myšlenek. Většina počtářů svůj přínos a zapojení do distribuovaných výpočtů bere jako přímou účast na výzkumu, tedy jako určitý sponzorský dar, který neposkytuje jako finanční prostředky nějaké nadaci, bez další možnosti zjištění na co a kde byly použity, ale mohou si přímo vybrat, kde pomohou a v jaké míře. Mnohdy takto poskytnutý výpočetní čas a energie je mnohem užitečnější, než solidární příspěvek na následky nemocí, katastrof, nebo lidských tragédií. Distribuované výpočty jdou přímo k jádru věci, k výzkumu samotných nemocí, příčin katastrof, nebo modelování jak jim předcházet a to je mnohem efektivnější. Každý máme na výběr jak a kde pomůžeme, distribuované výpočty jsou zde jako jedna z dostupných možností moderní doby.

3) ELEKTŘINA

Tak jako i ve spoustě jiných oblastech, je logické že počítač, který pracuje na plný výkon, odebírá více elektřiny, než počítač na kterém pracujeme v textovém editoru, prohlížíme si články na internetu, nebo pracujeme ve skladovém programu. Počítač ale pracuje na plný výkon mnohdy i při hraní her, na vyšší výkon i při sledování filmů, poslouchání hudby atd. Každé zvýšení zátěže tedy něco stojí a čím větší výkon potřebujeme dosáhnout, tím více je potřeba energie. Je to obdobné jako u strojů, aut a podobných věcí. Je ale velice důležité si uvědomit, že počítač už při svém spuštění a běžném pasivním provozu spotřebuje kolem 75 % své maximální spotřeby při běhu na plný výkon. Pokud tedy chceme výkon počítače na něco poskytnout, musíme počítat jen s tím „zvýšeným“ nákladem a nikoliv s celou spotřebou počítače, který by byl v daném okamžiku stejně v provozu. To je základní omyl, kterého se lidé dopouštějí, že kalkulují s celkovou spotřebou počítače, přičemž DC výpočty jsou tu primárně k tomu, aby počítač nejel naprázdno v době, kdy je stejně kvůli jiné činnosti v provozu. Důležité je i to, že každý si může sám zvolit jakou měrou (v rámci výkonu který má k dispozici) chce přispět. Nemusí počítat pomocí grafické karty, která je při plném zatížení největším žroutem energie, dokonce ani nemusí přispívat 100 % procesorového času ale třeba jen 20 %, kde už jsou peníze navíc, co zaplatí za elektřinu opravdu zanedbatelné. Síla distribuovaných výpočtů není v tom, že se objeví jeden člověk s nadupaným počítačem, ten sám stejně nic nedokáže, ale v tom, že každý přispěje svojí troškou, a když takto uvažují milióny lidí po celém světě, vznikne síla, které se nevyrovná žádný superpočítač na světě.

Navíc je zajímavé, že hned každý počítá watty za hodinu, ale ještě jsem neviděl žádného člověka, který by např. přestal hrát svou oblíbenou počítačovou hru z toho důvodu, že spotřeba grafické karty je při ní příliš vysoká. Když už jsme u spotřeby elektřiny, každý se může sám zamyslet nad tím, jestli zhasíná světlo v místnosti, kde delší dobu není, jestli vypíná televizi, když se na ni nekouká, jestli vypojuje spotřebiče na noc z elektřiny (i ve standby některé z nich spotřebují značné množství energie) a tak bychom mohli dál pokračovat. Vyšší spotřeba elektřiny pro distribuované výpočty je v plné míře poskytována na výzkum který si sami vyberete a je na každém z nás zda zbytkový výkon svého počítače tímto způsobem vědě darujeme, či nikoliv.

Pro příklad uvedu jednoduchý výpočet zmíněných zvýšených nákladů při zapojení domácího osobního počítače do distribuovaných výpočtů. U běžného domácího vícejádrového počítače, je zvýšení spotřeby mezi běžným a plným vytížením 45W. Při provozu počítače 5 h denně (uvažujme, že slouží pro potřeby všech členů rodiny), běžnou průměrnou cenou v domácnosti za kWh 4,50 Kč a 100 % poskytnutím zbytkového výkonu počítače do DC, je celková částka za celý rok 370,- Kč. Nechť každý sám zváží, zda je to pro něho přehnaný výdaj, či nikoliv. Kdo bude chtít poskytnout jen polovinu uvedené částky, stačí mu nastavit v programu poskytnutí jen 50 % výkonu a má to zajištěné.

Posledním důležitým aspektem spotřeby počítače je přeměna téměř veškeré spotřebované elektřiny na teplo. Toto vyzářené teplo může být v letních měsících v některých domácnostech problém, ovšem v topné sezóně (u nás 8 měsíců v roce) šetří peníze na samotné vytápění. Není to tak, že by stejným dílem spotřeby ušetřil počítač stejný díl energie na vytápění a záleží hodně na způsobu vytápění objektu, ale minimálně 50 % spotřeby se tímto způsobem skutečně vrací. Při vytápění na elektřinu, nebo dálkovém topení v bytech to může dělat až 90 %. Proto i někteří počtáři na léto vypínají své grafické karty a omezují výpočty na méně než 100 % výkonu a naopak v topné sezóně zapojují vše, co mají k dispozici do DC. Není lepší způsob vytápění než takové, které místo kouření z komína pomáhá vědeckému pokroku.

4) GPU vs CPU:

Není také pravda, že počítání na procesoru je v dnešní době rychlých grafických karet zbytečné. Naopak většina věcí zkrátka na grafických kartách vůbec zpracovat nelze. Z toho důvodu je podstatná část projektů počítána jen na CPU.

V rámci soutěže je plánován pouze jeden projekt, který umožňuje kromě zapojení CPU i výpočty na grafických kartách. Tím je právě projekt Einstein@home, který umožňuje zapojení grafických karet společnosti nVidia. Vlastnictví výkonné grafické karty tedy není rozhodně stěžejním bodem úspěchu v soutěži.

Ve všeobecné rovině distribuovaných výpočtů je ovšem využití výkonu grafických karet velice přínosné. Výkonnější grafické karty mají totiž skvělý poměr spotřeby k odváděnému výkonu a potažmo i bodovému zisku za odvedenou práci (kreditu). Oproti běžným CPU odvádějí grafické karty někdy i stonásobný výkon a to za zvýšenou spotřebu 150 – 250W. Výzkum na projektech které tohoto potenciálu dokáží využít, jde tedy mnohem rychleji kupředu.

5) OPOTŘEBOVÁNÍ KOMPONENT:

I zde jsou obavy značně přehnané. Běžné desktopové komponenty jsou v dnešní době značně předimenzovány a vydrží mnohem déle, než z důvodu zastaralosti komponenty přestanete používat. K čemu nám ostatně bude po pěti letech „neopotřebovaný“ počítač, který jsme si šetřili a stejně jej odneseme v lepším případě do bazaru. Asi málokdo bude mít z něho lepší pocit, než lidé, kteří část jeho výkonu poskytovali na oltář vědy.

Navíc přece nikdo neříká, že byste měli počítat 24/7/365. To dělají jen skuteční nadšenci. A dokonce i oni problémy s hardwarem mají naprosto minimální asi jako každý běžný uživatel PC. Naopak mnohdy distribuované výpočty odhalí vadu komponentu hned v prvních dnech po zapojení, tedy vadu, která by se někdy mohla projevit až po záruční době. Plné zatížení počítače totiž kromě distribuovaných výpočtů nastává jen ojediněle a to většinou ne po delší časové období.

SOUTĚŽ

Nejčastější výtky k celé soutěži se týkají ceny za elektřinu, kterou školy budou muset navíc zaplatit. Hlavním cílem soutěže je osvěta distribuovaných výpočtů a jejich využití jako nástroje pro výuku. Záleží na každé škole, jak tento nástroj uchopí a nakolik se bude tématu DC ve výuce výpočetní techniky, nebo v kroužcích s podobným zaměřením věnovat. Rovněž záleží jen na škole, na kolika počítačích bude po dobu soutěže DC provozovat. Nemalou měrou se také na výkonu celé školy podílejí samotní žáci, jejich domácí počítače, počítače místních firem, obecních úřadů atd.

V komentářích se neustále probírá spotřeba počítačů v počítačové učebně, ale cílem celé soutěže není přece zapojení všech počítačů na škole. Záleží na každé škole, jakou měrou se zapojí, nikdo nikoho do ničeho nenutí. Škola by měla hrát hlavně edukativní úlohu. Vysvětlit proč je to dobré dělat a jak na to. Jakým poměrem se na celkovém výsledku školy v soutěži bude podílet samotná škola a jakou ostatní počítače žáků a dalších jejich podporovatelů může být do značné míry i odrazem vlastní propagace na škole. Navíc pokud se škola rozhodne svým studentů pomoci i zapojením školních počítačů, nevyjde ji to ani nikterak draho, jak někteří psali. Můžeme si opět uvést modelový příklad. Běžné školní počítače disponují menším výkonem než ty domácí a je to i logické. Školní počítače nebývají nadupané hi-end HW komponenty, ale komponenty dostačujícími na výuku. Velkou roli hraje ostatně i pořizovací cena. Uvažujme tedy, že zvýšení spotřeby zde bude v průměru o 35W, při celkové spotřebě stroje maximálně kolem 110 W při běžném provozu. Školy, stejně jako firmy vzhledem ke svému odběru platí ze kWh mnohem méně než domácnosti a to dle aktuálního sdělení u distributorů (eOn, RWE, ČEZ) v průměru 2,50 Kč za kWh.

Tedy při počtu 30 počítačů v běžné učebně a provozu 8 h denně 5 dní v týdnu je částka 3780,- Kč za 8 měsíců soutěže za celou učebnu, která do soutěže poskytuje 100 % zbytkového výpočetního výkonu. To není přece nikterak drastická částka.

A ačkoliv se to ani nemusí na první pohled zdát, tento nebo podobný projekt by mohl také spoustu peněz v budoucnu i ušetřit. Konkrétně využít zkušenosti z účasti v soutěži a např. místo nákupu drahých výpočetních stojů pro vysoké školy by se úlohy daly rozdělit na menší a spočítat na stávajícím hardwaru na školách. To není nikterak nová myšlenka a na některých vysokých školách ve Velké Británii to tak skutečně funguje. Doufáme tedy, že se tímto článkem podařilo většinu vašich dotazů a pochybností zodpovědět. Rádi vám zodpovíme i případné další věcné komentáře a připomínky.

Autoři:
embarto
Dušan Vykouřil (forest)

Korektoři:
Petr Nekvinda (petnek)
Ondřej Hájek (nenym)

Svůj komentář na tento článek, co by mělo být opraveno, či doplněno můžete napsat do této sekce na našem týmovém fóru. Téma s komentářem k tomuto konkrétnímu článku, by mělo nést stejný název, jako článek na webu.